Den 21: Vstup do Slovinska – první dojmy a zklamání
Po dvaceti dnech putování jsme překročili hranice Slovinska a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím. Naším prvním cílem byl vodopád Kozjak, který se nachází nedaleko Kobaridu. Už při plánování jsme věděli, že Slovinsko si nechá zaplatit téměř za všechno, ale realita nás přesto trochu překvapila.
Vstupné k vodopádu stálo 4 eura pro studenty a 5 eur pro dospělé, což sice není žádná závratná částka, ale pokud chcete navštívit více přírodních krás, začne se to rychle sčítat. Kozjak je rozhodně nádherný – vodopád ukrytý v malé jeskyni vytváří atmosféru jako z pohádky. Přesto jsme nemohli neporovnávat s Rakouskem, kde jsme za podobné scenérie neplatili vůbec nic.
Po prohlídce vodopádu jsme zamířili do kempu, který nás na noc vyšel na 33 eur. To byl další cenový šok, protože v Rakousku jsme měli útulné ubytování zdarma, což nám najednou připadalo jako úplný luxus. Musíme tedy počítat, že zatím jsem všechny noci strávili v autě a proto se nejedná o ubytování jako takové, ale jen místo kde zanechat auto a moct v něm přespat. Zatímco jsme se smiřovali s faktem, že Slovinsko nebude zrovna levnou zastávkou, říkali jsme si, že snad to vyváží další zážitky, které nás tady čekají.
I když byl první dojem spíš rozpačitý, stále jsme měli před sebou spoustu míst, která jsme chtěli objevit. Doufali jsme, že si nás Slovinsko brzy získá svou krásou a atmosférou – jen za cenu, která nebude tak bolet naši cestovatelskou peněženku.
Den 22: Lublaň, kouzlo přírody a srovnávání s Rakouskem
Ráno jsme se vydali na cestu do Lublaně, hlavního města Slovinska. Než jsme ale dorazili do města, zastavili jsme u dalšího vodopádu a vodního ráje, který nás naprosto okouzlil. Po dlouhých dnech strávených v horku nám tahle procházka hustým lesem přišla jako požehnání. Vzduch byl svěží, stín stromů poskytoval příjemné ochlazení a zurčící voda dokreslovala atmosféru naprostého klidu. Bylo to přesně to, co jsme po těch vedrech potřebovali.
Po osvěžující zastávce jsme pokračovali k jezeru poblíž Lublaně, kde jsme si konečně dopřáli koupání. Jezero bylo obklopené nádhernou přírodou, klidné a čisté. Ale i když bylo krásné, pořád jsme si říkali, že Hallstatt v Rakousku byl ještě o úroveň výš. Možná nás Rakousko rozmazlilo svými pohádkovými scenériemi a dokonalou atmosférou.
Přesto jsme Slovinsko nechtěli odepsat – pořád mělo co nabídnout. Jen ta cena za nocleh nám trochu kazila dojem. 30 eur za pouhé parkovací místo pro auto, i když se sprchou a relativním klidem, se nám zdálo přehnané. Po zkušenostech s bezplatným a pohodlným ubytováním v Rakousku jsme si začali uvědomovat, že Slovinsko bude nejen krásné, ale taky finančně náročnější.
Den 23: Nečekaný hororový zážitek a úprk do Maďarska
Po dvou dnech ve Slovinsku jsme se rozhodli, že si dopřejeme trochu relaxu a zamířili jsme do termálních lázní poblíž Maďarska. Po všech těch cestách a vedru to byla skvělá volba – teplá voda, klidnější atmosféra a konečně chvíle, kdy jsme nemuseli nikam spěchat.
Jenže i tady se potvrdilo to, co nás ve Slovinsku trochu zklamalo – platilo se doslova za všechno. A i když termály byly příjemné, už jsme v hlavě měli jasný plán: poslední noc tady a pak hurá do Maďarska. Slovinsko je bezpochyby krásné, ale ve srovnání s Rakouskem a Itálií nás nijak zvlášť nenadchlo. Všude bylo spoustu lidí a ceny neodpovídaly tomu, co jsme dostávali.
Naše původní představa o klidné poslední noci ve Slovinsku vzala rychle za své. Našli jsme si krásné ubytování kousek od hranic, s tím, že ráno si ještě projdeme okolí, než se definitivně přesuneme do Maďarska. Plán zněl skvěle – pohodlné postele, klidná lokalita, ideální místo na poslední noc.
Jenže noc byla všechno, jen ne klidná. Jakmile se setmělo, začaly se ozývat podivné zvuky. Nejdřív jsme to neřešili, přece jen jsme byli v cizím prostředí, kde se zvuky mohou zdát jinak, ale čím víc jsme se snažili usnout, tím víc jsme měli pocit, že tam někdo chodí. Vrznutí podlahy, šramot venku, občasné zvuky, které nešlo vysvětlit… Ať už to bylo cokoli – naše nervy to nevydržely.
Ještě před půlnocí jsme sbalili věci a rozhodli se okamžitě odjet. Žádné zbytečné zdržování, žádné riskování – prostě jsme nasedli do auta a zamířili směr Maďarsko. V tu chvíli nám bylo úplně jedno, že jsme si předtím naplánovali prozkoumávání okolí.
A tak Slovinsko skončilo trochu jinak, než jsme čekali. Možná jsme od něj očekávali moc, možná jsme jen neměli štěstí, ale když jsme konečně překročili maďarské hranice, cítili jsme úlevu. Nová země, nový začátek a snad i klidnější noc.